Ona tam jela s rodinou a rodinnými přáteli si vyčistit hlavu po nepovedeném vztahu. Já jel s partou přátel prostě jen si užít hory a doufal, že tam možná potkám tu pravou. Ona byla ubytovaná v malém pensionu a já s celou partou, která čítala asi 60 lidí, jen pár bloků opodál. Uběhla asi půlka pobytu a jako pokaždé jsme den strávený na svahu zakončili s přáteli v baru pod sjezdovkou. Tam jsme popíjeli a ja jsem si všiml party holek u vedlejšího stolu. Vysoká bruneta, o hlavu menší blondýna a ještě o hlavu menší také bruneta s brýlemi. Já, největší stydlín v jihočeském kraji, jsem samozřejmě jen pokukoval, házel nenápadné úsměvy a víc nic. Musím se přiznat, pokukoval jsem spíše po nejmenší brunetě s brýlemi. Komu by se také holka s brýlemi nelíbila, že?!… 😊 Na oslovení nedošlo a tak jsme s klukama po pár drincích šli spát. Svět je malý a jak už to tak bývá, jeden člen naší početné party znal blondýnku Janu a tak ji pozval druhý den za námi do garáže, kde byla taková popíjecí společenská místnost. Jana, ale večer nedorazila sama a vzala s sebou i vysokou brunetku. „Ahoj já jsem Eva“, představila se mi a když mi řekli, že malá brunetka s brýlemi je tu s kamarádem, moje pozornost se upřela na Evičku. Slovo dalo slovo, vyměnili jsme si kontakty a strávili jsme dalších pár dní společně na svahu, kde mě Evička „fakt“ balila a ještě, že tomu tak bylo, protože já bych ji sám asi nesbalil.

Od ledna do března 2019 jsme se vídali jen o víkendech a to střídavě v Plzni a Táboře. Evička v tu dobu hledala práci a v Táboře ji vzali na lepší pozici, než pracovala v Plzni a tak jsem neváhal jí nabídnout, ať se ke mně nastěhuje. Od března 2019 jsme bydleli u mých rodičů v Radimovicích, než jsme se mohli v květnu 2019 nastěhovat do bytu v Táboře na sídlišti. Bylo jaro 2020 a já přišel s návrhem založit rodinu, tak jsme do toho praštili 😃 Na podzim téhož roku jsem dostal nápad postavit si společně dům. Evička souhlasila-skvělá to žena, tak jsem začal rýsovat. V dubnu 2021 jsem se od Evičky dozvěděl, že nás potkalo štěstí a budeme rodiče. Můj životní sen se začal naplňovat, ale ještě jednu věc jsem chtěl v životě udělat – vzít si ženu, kterou miluji. Ačkoliv to mnohým může připadat vše rychlé jako v pohádce, já sem věděl, že Evička je ta pravá a chci si jí vzít.

            V listopadu 2021 jsme jeli na večeři do pěkné restaurace do Budějic, kde jsem chtěl Evičku požádat o ruku. V kapse u bundy jsem měl připravený prstýnek a přemýšlel jsem kdy zakleknout. Propovídali jsme předkrm, polévku, ale já měl nervozitou stejně hlavu jinde a vnímal jen každé třetí slovo a tak jsem nemohl čekat na desert. Před hlavním jídlem jsem po cestě z toalety vzal v bundě prstýnek a když jsem přišel zpět ke stolu tak jsem řekl: „Můžu se tě na něco zeptat?“ Evička odpověděla: „Copak potřebuješ?…“😊 Zakleknul jsem a požádal ji o ruku. Evička se nejdřív rozplakala a pak řekla: “ANO.“ O ruku Evičky jsem byl poté požádat i její rodiče. Evči mamka nám s úsměvem na tváři pověděla, že to bereme sice v jiném pořadí, ale naštěstí souhlasila 😊 Evči taťka se usmál a jen odvětil: „Ty si ji fakt chceš vzít?! No tak si ji vem“ 😊

12. ledna 2022 se nám narodila Nelinka, 21. března jsme zahájili stavbu našeho paláce a v sobotu 3. června 2023 se na Vás všechny těšíme na naší svatbě.

PS: Vím, že ten příběh byl strašně dlouhý, ale nechtěl jsem zapomenout na nic důležitého.
– Míša